Pokud se sebekriticky postavíme před realitu dnešních dnů, anarchistické hnutí je marginální, rozdrobené a slabě organizované. Nemusí tomu tak být napořád, pokud se rozhodneme to změnit, ale musíme změnit dosavadní přístup a myšlení. V tak slabém počtu v jakém se naše hnutí nyní nachází, potřebujeme ze všeho nejvíce sjednotit se pod jednu střechu, vytvořit jednu velkou anarchistickou rodinu, všech co se za anarchisty a anarchistky považují, ty organizované i neorganizované. Pokud chceme, aby naše hnutí mělo do budoucna nějakou perspektivu a mohlo se rozvíjet, musíme se my všichni bez rozdílu, co anarchisticky smýšlíme, spojit v jedné anarchistické organizaci.

Proces sjednocování hnutí a jeho stmelování by měl vyjít ze vzájemné diskuse nad tímto tématem a s jeho ztotožněním se jako nezbytného a pro hnutí prospěšného kroku, pokud se chceme konečně hnout z místa. Příhodným prostorem pro zahájení diskuse o sjednocovaní a směřování hnutí by se mohlo stát uspořádaní I. Anarchistické konference s účastí všech organizovaných i neorganizovaných anarchistů a anarchistek. Anarchistická konference se nabízí jako jedinečná příležitost, jak se poznat, navázat nové kontakty a pohnout se z místa.

Proces stmelování a sjednocování hnutí, aby dosáhl kýženého efektu, vyžaduje participaci všech, kterým bije srdce anarchistickými názory. Pokud se to má podařit, bude to vyžadovat aktivizaci celého hnutí a jeho oživení, každého z nás bez výjimky!

Anarchistické hnutí by se mělo stát fungující a spolupracující sítí lokálních kolektivů/skupin a lokálních kontaktů (buněk). Měli bychom se společnými silami pokusit vytvořit naše zastoupení v každém krajském městě. Později se snažit vytvořit lokální zastoupení v každém okresním městě, tak aby se nám postupně podařilo celoplošně pokrýt celé území, ve kterém chceme působit.

Rozdrobenost a nejednotnost oslabuje naše hnutí, a je jedním z hlavních kroků ke změně, které musíme učinit. Dalším krokem je změnit prostředí fungování hnutí, opustit uzavřenost, konspirační jednání a chování, překonat nedůvěru a být jeden druhému přítelem, bratrem či sestrou v boji, být empatický, schopen podat pomocnou ruku. Otevřením hnutí není myšleno opustit základy bezpečnosti. Musíme ovšem naše hnutí otevřít, aby se do něj lidé nebáli vstupovat a zapojovat se, opustit anonymitu internetu a přistoupit k osobnímu přístupu a otevřenému vystupování.

Každý z nás musí přehodnotit dosavadní fungování a participaci na činnosti hnutí. Přestat se bát, začít vystupovat sebevědoměji, nestydět se před okolím za své anarchistické myšlenky. Začít pracovat kontinuálně, soustavně, ne jako dosud jednorázovými akcemi. Hnutí musí žít svojí činností každým dnem, ne se probouzet z hibernace jednou za čas, při nějaké příležitosti. Nastal čas se zamyslet, překonat vlastní pohodlnost a obětovat anarchistické ideje víc než činil doposud.

Měli bychom se společně prostřednictvím Anarchistické konference, pokusit najít ve své činnosti koncepci, kontinuitu. Dnes hnutí nejvíce chybí, společná aktivita či kampaň, která by spojila anarchisty a anarchistky napříč celým územím a mobilizovala je k aktivitě. Kde je nečinnost a strnulost, nemůžeme očekávat živoucí hnutí a jeho rozvoj, jen postupnou degradaci a skomírání. Ze všeho nejvíce se potřebujeme naučit pracovat na dlouhodobějších záležitostech, nenechat se odradit prvním neúspěchem, naučit se trpělivosti, vytrvalosti.

Anarchisté a anarchistky čelí mnohá předsudkům a lžím, která jsou o nás vědomě či nevědomě rozšiřována. Svůj podíl na tom máme taktéž my sami, tím, že jsme dosud nebyli schopni přijít s ucelenějším programem a naší vizí uspořádání anarchistické společnosti. Anarchistické hnutí musí přijít se srozumitelnou a konkrétní vizí fungování anarchistické společnosti. Dokážeme společnosti předložit vizi fungující společenské samosprávy (anarchie) po praktické stránce?

Mnozí z nás co se za anarchisty a anarchistky považují a dosud stáli stranou dění, a chtěli by začít dělat něco víc pro své ideály než je jen sdílet, avšak chybí jim zkušenosti a možná i odvaha do něčeho jít, protože se na to necítí a podceňují se. Tyto řádky jsou adresovány především jim, a vnímejte je proto jako první krok k podané pomocné ruce od těch zkušenějších, kteří každého s podobnými názory chápou jako svého bratra či sestru, nad které se nikterak nepovyšují, ale těší se na budoucí spolupráci, protože jedině společně můžeme něčeho dosáhnout!

A co lze prozatím dělat a jak se zapojit? Prvním krokem je začít komunikovat se zbytkem hnutí. Nemáš ve své obci nikoho s podobnými názory? Možná ve svém okolí nikoho nemáš, ale věř, že nejsi sám, máš své bratry a sestry všude, máš je v nás. Nikdy už nebudeš sám, ale musíme o sobě vědět, komunikovat a spolupracovat. Ještě dnes udělej první krok, napiš nám e-mail. Můžeš napsat cokoliv, pokud tě nic nenapadá, stačí napsat odkud si a že by si rád začal něco dělat. Dost možná tak učiní i někdo další z tvého okolí, jen o sobě prostě nevíte, a tímto způsobem se otevírá možnost najít se.

Co tedy můžeme učinit v nejbližší době? Začít postupně dávat dohromady síť lokálních kolektivů a jednotlivců, stačí když se ozvěte přes e-mail. A začít připravovat společné setkání nás všech na I. Anarchistické konferenci, která by se mohla uskutečnit v prosinci letošního roku. Pokud půjde vše dobře můžeme se pokusit sejít ještě na přípravném setkání třeba začátkem září, kde se domluvíme na organizaci konference a využijeme tak i příležitosti se lépe poznat a stanovíme přesné datum konání anarchistické konference.

– Severočeská Anarchistická Federace (SAF) –
Kontakt: safed@riseup.net